statistika

Září v číslech a pocitech

První z dvanácti měsíců mé přípravy je za mnou. Nastává proto ideální čas pro ohlédnutí se zpět, sumarizaci dosažených výsledků a vyhodnocení mého úsilí.

Pokud bych měl září popsat jediným slovem, zcela jednoznačně bych jej pojmenoval jako opatrné. Celý měsíc se u mě v oblasti běhu nesl ve znamení maximální ostražitosti před jakýmkoli náznakem zranění a střídmosti ve frekvenci i objemu mých běžeckých tréninků. Proč jsem zvolil tento přístup a jaká opatření jsem si nastavil, jsem už psal dříve. Hlavním cílem bylo udržet mé počáteční nadšení na uzdě a nepřepálit to. Mé poslední běžecké snažení totiž bylo ukončeno v červnu vlivem natažené achilovky a byť to nebylo způsobeno během, dával jsem si velký pozor, aby se mi zranění nevrátilo a nezmařilo tak veškeré mé snažení.

Díky tomu a také vlivem faktu, že jsem začátečník, nebyl můj zářijový objem naběhaných kilometrů nijak valný. Nadto jsem pouze v jednom týdnu absolvoval pouze čtyři naplánované běhy. V ostatních týdnech jsem z různých důvodů jeden běh vynechal a zůstalo tak u tří tréninků, jednou dokonce u pouhých dvou. Stejně tak jsem si nijak nelámal hlavu s prodlužováním délky jednotlivých tréninků. Přestože chci za rok běžet Beskydskou sedmičku, nijak se zatím nesoustředím na objem a polykání kilometrů. První měsíc jsem se chtěl prostě a jednoduše rozběhat. Mnohem důležitější pro mě v tomto okamžiku je, že běhám víceméně pravidelně, nic mě nebolí a běhání mě baví.

Nyní tedy trochu těch čísel. Průměrná délka mého běhu v září byla něco mezi 5 a 6 kilometry. Nejkratší běh měl 4,3 km a nejdelší pak 7,3 – ten se však skládal z několika málo minut chůze při zahřívání a zklidnění. Souhrnný počet naběhaných kilometrů v jednotlivých týdnech pak ukazuje následující graf.

Týdenní souhrn naběhaných kilometrů v září.
Týdenní souhrn naběhaných kilometrů v září.

Kilometry však pro mě nejsou hlavní metrikou, kterou se řídím. Primárně běhám v určeném tempu nebo někdy v určené tepové frekvenci po stanovený čas. Kilometry tak jsou jen výsledkem a jejich počet předem neznám. Zpravidla jsem běhal 30 až 40 minut v tempu 6:30 – 6:50/km. Výjimkou bylo několik málo tempových nebo intervalových běhů, které jsem absolvoval maximálně jednou týdně. Při zpětném pohledu na svůj běžecký deník jsem si všiml velmi potěšujícího trendu. Tedy, ve skutečnosti jsem si jej všiml už při běhání, ale tréninkový deník mi to potvrdil tvrdými daty. Zatímco časový rozsah mých běhů se nijak zvlášť neměnil, průměrná srdeční frekvence se snižovala a průměrné tempo běhu se přitom zrychlovalo. Je jasné, že u začátečníka přichází pokrok velmi snadno a rychle. I tak je ale tento pokrok velmi potěšující a motivující do dalšího úsilí. V následujícím grafu se tedy můžete podívat na mou průměrnou tepovou frekvenci (červeně) a průměrné tempo (zeleně) v každém jednotlivém zářijovém běhu. Klesající trend u obou křivek je nezpochybnitelný. Jsem zvědav, jestli bude možné tento trend pozorovat i v dalším měsíci.

Křivky průměrné srdeční frekvence (červená) a průměrného tempa (zelená) v září.
Křivky průměrné srdeční frekvence (červená) a průměrného tempa (zelená) v září.

Jednou týdně jsem absolvoval dlouhý běh. I když nutno přiznat, že se v mém případě nijak extra nelišil od jiných volných běhů v pohodlném tempu. Ve snaze o pomalý nástup do tréninkové zátěže mé dlouhé běhy trvaly 50 minut, z nichž jsem však během zahřívání a zklidnění absolvoval vždy 5-10 minut indiánským během. Díky tomu byla příprava organismu na zátěž pozvolnější, trvání nepřetržitého běhu kratší a zároveň výsledná uběhnutá vzdálenost delší. O tom, jak jsem do svého běžeckého tréninku integroval chůzi, jsem psal v minulém článku. V následujícím měsíci bych chtěl tento zvyk udržet. Padesátiminutový běh ale prodloužím na hodinku a podle pocitů a dosažených výsledků ke konci měsíce možná začnu ubírat na podílu indiánského běhu. Mým cílem u dlouhých běhů je přiblížit se na konci října metě 10 km, možná ji i pokořit. Stále ovšem platí, že budu běhat na čas a tempo/tepovou frekvenci, nikoli na vzdálenost. Desítka tak ke mě musí přijít sama.

Přelom měsíce se nesl ve znamení týdenní běžecké pauzy vynucené služební cestou spojenou s nepřetržitou vyčerpávající prací od rána do noci. Nejdříve mě to velice mrzelo, ale pak jsem si řekl, že to přece nevadí. Nic mi neuteče a tělo dá alespoň po prvním měsíci odpočinout běžeckým svalům a bude chvíli dělat něco jiného.

Kromě běhání jsem v září začal i hodně chodit. Jak už bylo zmíněno, chůzi jsem věnoval celý jeden článek a proto nemá cenu zde rozebírat podrobnosti. Uvedu jen tolik, že hlavní motivací pro téměř každodenní dlouhé procházky je trávit více času na nohou a zvykat tělo na neustálý pohyb. Jelikož si prozatím nemohu dovolit opravdu dlouhé běhy, částečně mi tuto přípravu supluje chůze.

Další významnou částí mého tréninku je jóga. S tou jsem začal před čtyřmi lety a doposud jsem se jí víceméně pravidelně věnoval dvakrát týdně. Jelikož je ale pružné a agilní tělo pro běh zásadní, rozhodl jsem se, že jógu budu cvičit každý den alespoň 20 minut. Střízlivým pohledem však dodávám, že každodenní cvičení jógy je ideální stav, kterému bych se rád přiblížil, ale realita nebude tak růžová. Kdo ví, jestli tento cíl někdy naplním. Ne vždy je totiž dostatek času, nálada apod. V září jsem však jógu cvičil patnáctkrát, což hodnotím jako velmi dobrý posun vpřed. Rozhodně na sobě pozoruji pozitivní výsledky, které s tím souvisejí.

Na druhou stranu se ale musím i pokárat. Zatímco v běhu i józe jsem se svým snažením momentálně spokojený, mé posilování spadlo pod bod mrazu. Komplexní posilování s vlastní vahou přitom u mě v posledních letech bylo číslem 1. Věděl jsem, že vzhledem k velkému množství běhání a chůze a také kvůli častější józe nebudu mít na posilování tolik času a už to nebude priorita. Na druhou stranu jsem ale nečekal, že na něj zanevřu úplně. Upřímně, jsem na sebe za to naštvaný a chybí mi to. Ani vlastně nechápu, proč jsem celé září téměř vůbec neposiloval. Možná jsem se až příliš soustředil na běh, možná jsem raději více dbal na regeneraci, někdy se mi nechtělo, jindy se mi chtělo ale nestíhal jsem… Důvodů je více. Tak jako tak to musím zlepšit.

To by tedy bylo k hodnocení mého září. Vím, co se mi nepodařilo, ale také vidím, že se mi mnohem více podařilo. Nyní už máme říjen a s ním přichází i nové cíle. Jelikož už jsem se tak nějak rozběhal, chtěl bych udržet frekvenci 4 běžeckých tréninků týdně. Mé dlouhé běhy prodloužím na 60 minut a budu se snažit postupně snížit podíl indiánského běhu. Celkově se pokusím svůj běžecký trénink trochu více zvážnět, uberu trochu na opatrnosti a naopak lehce přidám na intenzitě. V neposlední řadě pak musím zpátky naskočit do své posilovací rutiny, abych své tělo rozvíjel komplexně.


obrázky: Shutterstock, autor

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *