Strasti začínajícího bloggera

Abych svému rozhodnutí o účasti na Beskydské sedmičce dodal vážnosti a oficiálně se k němu zavázal, rozhodl jsem se to vytroubit do světa. Čím více lidí bude vědět o mém plánu, tím těžší bude sejít z cesty. Založil jsem tedy tento blog.

Říkal jsem si, že tvorba jednoduchého webu plnící funkci deníku v dnešní době nemůže být žádný problém. Po celém světě se přece touto formou prezentuje kdekdo. Při zadání kouzelné formulky “založení blogu” do vyhledávače se na mě vyvalilo nekonečné množství návodů a článků o tom, jak je to jednoduché a že za pět minut bude hotovo. Skvělé! To bych mohl zvládnout i já.

Věděl jsem, v jakém redakčním systému chci pracovat. Poté jsem bez dlouhého vybírání našel webhosting podporující tento redakční systém a na něm rovnou zakoupil i doménu. S názvem jsem si rovněž nijak nelámal hlavu, přišlo to úplně samo. Z nuly na sto dokonale vystihuje ducha i náplň mého nadcházejícího počínání. Počet mých naběhaných kilometrů v uplynulých dvou měsících je přesně nula. Mým cílem je přitom přesně za rok “uběhnout” sto kilometrů najednou a navíc v horách. To vyžaduje jediné – nulovou toleranci k flákání a stoprocentní nasazení. Musím to zkrátka nakopnout z nuly na sto.

Za několik málo minut jsem tedy byl hrdým vlastníkem své první domény. Nyní na ni stačilo nainstalovat redakční systém, provést drobné úpravy vzhledu a základní struktury a začít psát. Ale ouha! Ze slibované několikaminutové procedury se vyklubaly dva úmorné dny. Nejdříve zde byly problémy s instalací redakčního systému. Nefungovalo to tak, jak to fungovat mělo a jak to bylo prezentováno. Nezabral žádný návod, žádná zákaznická podpora, nic. Když už jsem to chtěl zabalit a oslovit s prosbou o pomoc nějakého odborníka, napadlo mě zkusit instalaci starší verze softwaru. A hle, ono to jako mávnutím kouzelného proutku zabralo!

Nyní tedy úprava vzhledu, rozvržení struktury a jde se psát. Ale ono zase ne. Všude se píše o tom, jak je to snadné, neuvěřitelně flexibilní, multiúčelové, jak to zvládne naprosto každý, bla, bla, bla… Fajn, do teď jsem si myslel, že jsem počítačově gramotný, ale už si to nemyslím. Další den strávený z velké části u počítače byl za mnou.

Po nekonečných útrapách s nastavováním blogu jsem se konečně dopracoval do přibližné podoby mého původního záměru, která je tak nějak funkční. Není to tady nijak okouzlující, útulné ani nabité funkcemi, ale prozatím to plní svůj účel. Koneckonců, neočekávám tisíce (co tisíce, ani desítky!) návštěvníků a čtenářů. Upřímně, to ani není účel tohoto blogu. Účelem je vedení veřejného deníku, v němž budu monitorovat svůj pokrok, překážky na mé cestě k ultramaratonu, úspěchy i neúspěchy. Pokud tím náhodou někomu poskytnu zábavnou četbu, bude to jen příjemný bonus. A kdybych snad získal nějakého toho pravidelné čtenáře nebo někoho, kdo mi do komentářů občas poskytne nějakou radu či slova podpory, bude cíl blogu splněn nad očekávání. Pokud ve svém psaní vytrvám a najdu si v budoucnu čas, rád to zde budu zkrášlovat a vylepšovat. Nyní ale prosím omluvte značnou strohost celého tohoto projektu. Zároveň tímto oslovuji kohokoli s potřebnými schopnostmi a ochotou věnovat čas úpravě tohoto blogu. Rád přijmu jakoukoli pomoc.

Během toho všeho klikání, ťukání do klávesnice a zoufalého hledání a pročítání jsem si už začal říkat, jestli mé zákeřné lenivé podvědomí není geniální a nevymýšlí sofistikované způsoby, jak mě naplno zaměstnat a nedat mi čas na to, co je teď opravdu důležité – na běh. Možná to tak bylo, možná ne, ale každopádně jsem se nedal. Po prvním srovnávacím běhu, o němž jsem psal minule, mi můj virtuální trenér Greg z Garminu nařídil den volna. Dobrá, běhat nepůjdu, řekl jsem si, ale trénovat chci. Vymyslel jsem tedy, že každý den půjdu na obyčejnou, nenáročnou, svižnou procházku.

Je nutné tělo zvykat na to, že je pořád na nohou. Kromě srdce a svalů budou svou důkladnou přípravu potřebovat i jiné části těla – klouby, šlachy a vazy. I ty je třeba zocelovat a zvykat na zátěž, která je za rok čeká v Beskydech. A asi není lepší způsob, než pravidelná dlouhá chůze. První taková procházka v délce jedné hodiny naprosto splnila očekávání. Příště můžu začít prodlužovat.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *