Ohlédnutí za prvními dvěma týdny

Běhám, chodím, protahuju se, posiluju… Mám za sebou první dva týdny své přípravy a chtěl bych se poprvé ohlédnout zpět a udělat drobnou sumarizaci. Protahování, posilování a především chůzi se budu věnovat v některém z budoucích článků, nyní se zaměřím pouze na běh.

První týden byl, řekl bych, zatuhlý a neohrabaný. Rozbíhal jsem se po dvou měsících a ani předtím to běhání nebylo nijak valné, tudíž jsem na to šel velmi pozvolna a opatrně. Můj běh byl zpočátku trochu těžkopádný a rozhodně jsem při něm cítil spíše námahu, než radost. Potěšení ale samozřejmě přišlo s vyplavením endorfinu po každém tréninku. Při běhu jsem se soustředil hlavně na formu a bedlivě jsem sledoval jakékoliv potenciální náznaky bolesti v achilovce, kvůli jejímuž natažení jsem před zmiňovanými dvěma měsíci musel běhání přerušit.

Co se týče sestavy tréninkového plánu, držel jsem se virtuálního trenéra od Garminu. S náročností algoritmem sestaveného tréninku jsem spokojený. Není pro mě ani příliš náročný, ani jednoduchý. Je zkrátka tak akorát a navíc je flexibilní. Pokud kvůli práci nebo jiným objektivním důvodům nezvládnu běh v určeném dni, můžu si ho přesunout na den následující. Většina běhů navíc obsahuje volitelnou složku, kterou je možné absolvovat pouze pokud se člověk cítí dobře a chce v běhu pokračovat. Tak kupříkladu u třicetiminutového volného běhu (nepočítaje rozběhání a vyklusání) je zahrnuto volitelných deset minut navíc ve stejném tempu, které však není nutné absolvovat. Každý absolvovaný běh je pak možné ohodnotit, na základě čehož algoritmus upravuje náročnost budoucích tréninků. Na základě výše uvedeného se budu i nadále tohoto tréninkového plánu držet, dokud se nerozběhám na takovou úroveň, na níž bude vhodné začít si tvořit vlastní tréninkový plán zaměřený přímo na můj ultimátní cíl – absolvovat B7.

Na první týden mi virtuální trenér Greg předepsal čtyři běhy – volný běh na úterý a pátek, intervalový běh na středu a dlouhý běh na neděli. Intervalový běh jsem záměrně vůbec neabsolvoval ani ho ničím nenahradil. Jednak se domnívám, že takto v počátku by to nedávalo příliš smysl (byť se mohu mýlit) a raději bych se měl soustředit na pomalejší volný běh. Hlavně jsem ale nechtěl běhat ve vysokém tempu kvůli možnému riziku zranění. Nejdříve se chci rozběhat a zvyknout svaly, šlachy i klouby na jiný typ zátěže, než jaký běžně podstupují. Intervaly mi nikam neutečou.

V prvním týdnu jsem tedy běžel třikrát, vždy ve stejném předepsaném tempu (6:25 – 7:00/km) a po předepsaný čas, přičemž jsem nikdy nevyužil volitelné složky přidávající zhruba 30 % objemu běhu. První nedělní “dlouhý” běh trval 50 minut, za které jsem uběhl něco málo přes 7 kilometrů. Dlouhý záměrně píšu v uvozovkách, jelikož dlouhý běh je relativní pojem znamenající pro každého něco jiného. U mě to nijak extra dlouhé nebylo. Navíc prvních a posledních pět minut předepsaného vyklusání jsem absolvoval indiánským během v poměru 1:1. Tělo se díky tomu přesunulo z fáze zahřívání do běhu a následně zpět pozvolněji a hlavně jsem dával pozor, abych při svém teprve třetím tréninku nepřidal příliš na objemu. Dohromady jsem tudíž běžel jen 45 minut.

Celkově jsem v prvním týdnu uběhl přes 16 km a těšil se na týden druhý. Ten už byl o poznání příjemnější a nebyl tak těžkopádný. V úterý jsem opět začal volným půlhodinovým během, načež ve středu následoval tempový běh. Ten jsem na rozdíl od intervalů nevynechal. Jednalo se o krátký desetiminutový běh v tempu těsně pod 6 min/km, který byl z obou stran ohraničen desetiminutovým volným během. Volitelné pětiminutové prodloužení tempového běhu jsem opět z opatrnosti odmítl.

Mimochodem, to mi připomíná, četli jste jeden z mých dřívějších článků o opatrnosti a snaze o prevenci zranění? V úvodu jsem vypsal několik rčení a přísloví nabádajících k trpělivosti a střídmosti. Když jsem si je při různých drobných rozhodováních týkajících se běhu v uplynulých dvou týdnech připomínal, vzpomněl jsem si i na pár dalších: V nejlepším se má přestat. Všeho moc škodí.

Zejména “V nejlepším se má přestat” jsem si opakoval při druhém nedělním dlouhém běhu. V něm jsem totiž cítil znatelný posun k lepšímu. Páteční volný běh jsem bohužel musel vynechat, jelikož jsem měl fyzicky i psychicky velice náročný pracovní den trvající od 5 hodin od rána, do 7 do večera. Jen pro představu, když jsem v 11 večer ulehal ke spánku, hodinky mi ukazovaly přes 7500 spálených kalorií. Původně jsem si chtěl páteční volný běh přesunout na sobotu, ale z toho sešlo, jelikož jsem měl značně rozbolavělé nohy a pár puchýřů, takže jsem raději dostupný volný čas věnoval odpočinku a protahování. A vyplatilo se. Na nedělní dlouhý běh jsem nastoupil odpočatý a pozitivně naladěný. Předepsané tempo už jsem nedržel na horní hranici, jako před týdnem, ale přesně uprostřed stanoveného intervalu a odhadem 40 % času jsem si běh skutečně užíval, radoval se z pohybu a kochal se.

Nejednalo se přitom pouze o subjektivní pocit. I tepová frekvence napovídala, že se zase začínám adaptovat. Průměr jsem měl při víceméně stejném tempu téměř o 10 tepů nižší a návrat do normálu také trval o něco kratší dobu. Sice to mohlo být do jisté míry zapříčiněno aktuálními podmínkami a ne celkovým zlepšením, ale tak jako tak to zlepšení je, což je podstatné. Už to nebyl ten zatuhlý a neohrabaný běh jako na začátku. Měl jsem ze sebe radost. Dokonce jsem měl nutkání poprvé neodmítnout volitelné prodloužení běhu. Ale z opatrnosti jsem to neudělal. V nejlepším se má přestat. Raději to nechám na příště.

Přehled absolvovaných běhů v prvních dvou týdnech.
Přehled absolvovaných běhů v prvních dvou týdnech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *